Naše Céčko je stále na výherní vlně!

---



V neděli 14.11. jsme jeli hrát na půdu ŠK Slavoj Poruba, kde jsme se vydali v následující sestavě, abychom bojovali o další vítězství v Krajském přeboru Moravskoslezského kraje:

1. Pavel Zabystrzan
2. Matouš Sikora
3. Tomáš Horváth
4. Tomáš Šrámek
5. Jiří Kopta
6. Petr Nytra
7. Aleš Pekárek
8. Adam Fialka

Jako první dohrála naše první deska, Pavel, který uhrál remízu proti Pepovi Valenčíkovi. Nějakou zajímavou nebo konečnou pozici této partie jsem za tak rychlý průběh nestihl okem zachytit, takže jdeme dále. Pavel je sice elově silnější a zkušenější hráč než Pepa, ale v sobotu se vracel z mezinárondího Openu Jastzebie, takže určitě na něm mohla být znát jistá šachová únava. (½ : ½)

Následovala remíza našeho čerstvého bakaláře, Adama Fialky na 8. šachovnici, kde se utkal se silným Luborem Oborným, který zastával funkci kapitána domácího celku. (1 : 1)

Dále tuším dohrál náš pražák, Jirka Kopta, který si po partii nemohl odpustit, že to měl hrát dál na výhru, a že stál lépe. Tyto a podobné fráze v hrací místnosti zazněly nejméně 10x. Remízu uhrál s Jardou Čempelem, o kterém v autě říkal, že hlavně nechce chytnout jeho, neboť je to silný hráč, který umí vždy potrápit. (1½ : 1½)

 

Následovala další série dvou remíz, konkrétně na 2. a 4. šachovnici, kde Matouš Sikora a Tomáš Šrámek zdárně uhráli rovný výsledek i přes značnou kvalitu jejich soupeřů. Sice oba bílými, ale to nevadí, i „půlky“ se počítají.             (2½ : 2½)

Záhy na to vyhrál Petr na 6. šachovnici na čas, což jsem nečekal, jelikož jsem jeho pozici viděl dlouho před jejím koncem. To ovšem neznamená, že to pro mě nebylo milé překvapení. Tato výhra společně s partií na 3. šachovnici nám zajistila výhru v zápase. (3½ : 2½)

Já jsem na 7. šachovnici prohrál s zatím stoprocentním Ríšou Kudlou, který v KP drží úctyhodné skóre 3/3. Má partie byla velmi, ale opravdu velmi bohatá na taktiku a „chaos“. Už od nějakého 17. tahu jsme se oba v partii ztráceli a znovu nacházeli. Nakonec mě ale soupeř přepočítal, takže jsem shodil krále a pokorně potřásl rukou lídrovi černých figur. (3½ : 3½)

Jednoznačně největším hrdinou zápasu se stal talentovaný Tomáš Horváth, který byl nucen za stavu 3½ : 3½ dohrávat neříjemnou věžovou koncovku (vizte fotku níže). Ten ale dokázal, že má větší výdrž, než Marek Vícha, který seděl naproti. Dokázal totiž po téměř pětihodinové partii oslavovat vítězství.

(4½ : 3½)