Výlet do Finska za Ondrou Kijonkou

---



Výlet do Finska za Ondrou Kijonkou

Počátkem roku 2025 se Ondra Kijonka vydal na severské dobrodružství do Finska, kde má v plánu strávit celý vysokoškolský semestr v rámci mezinárodního projektu Erasmus. Mě (Pekiho), Horviho, Matyho Sikoru a Rumka Walicu napadl výjimečný nápad!  Jelikož nás všechny sever láká, tak jsme se ve čtyřčlenném složení rozhodli Ondru navštívit a prožít si kousíček jeho dobrodružství společně s ním. Než přejdu k jádru věci a zážitkům. které jsme si ze země losů a sobů přivezli, rád bych vám nastínil, jak vypadalo naše cestování.

Cesta tam

V úterý 18. března jsme v odpoledních hodinách vyjeli dálkovým vlakem do Ústí nad Orlicí, kde jsme ve volném čase navštívili místní knajpu. Po návratu na vlakové nádraží nás již čekal dálkový noční vlak, kterým jsme jeli až do dalekého přímořského polského Gdaňsku. Ačkoli jsme do Gdaňsku dojeli ve středu v  brzkých ranních hodinách, tak nás mínusové teploty ani mořské větry neodradily od procestování celého města, které bylo plné krásné a pozoruhodné architektury. V pravý čas jsme se vydali na letiště, odkud jsme odletěli aerolinkou WizzAir do šestého nejpočetnějšího finského města, Turku.

V Turku nás s otevřenou náručí přivítal náš kamarád a silný šachista ,Tadeáš Bednarz, který zde letos dokončuje bakalářské studium oboru námořního kapitána. Nutno podotknout, že s naším příjezdem do Finska se v celém Finsku rapidně zlepšilo počasí. Po několika měsících temných dní, silného sněžení a podnulových teplot, se vyjasnilo, oteplilo a někdy i dokonce přestalo sněžit. Místní obyvatelé na to ihned zareagovali tím, že se ve městě většinou pohybovali jen na bicyklech. Bylo jim jedno, že je všude sníh nebo bláto a venku 2°C, hlavní bylo, že se zlepšilo počasí. Onen den ve středu byly k tomu všemu všude vyvěšeny bílo modré finské vlajky na vzpomínku úmrtí nějaké známé finské protestantky proti feminismu. Po výborném a velmi levném obědě jsme se vydali na cestu na autobusové nádraží, odkud nám měl jet autobus do Jyvaskyly, tedy sedmého největšího finského města, kde pobývá samotný Kijus. Po krátkotrvající panice, kterou způsobila naše neschopnost nalézt správné nástupiště, když na žádném nástupišti nebyl žádný jízdní řád, jsme se vydali do nejbližší budovy, která zvenku připomínala spíše náš český obchod COOP. Právě zde jsme nalezli moderní digitální tabule s veškerými informacemi, odkud a kam nám jede náš dálkový autobus.

Do Jyvaskyly jsme jeli necelých 5 hodin a vzhledem k celému našemu cestování už jsme byli poměrně vyčerpaní a nevrlí. Trpělivosti jsme měli tak málo, že po příjezdu do Jyvaskyly jsme se nezdržovali místní hromadnou dopravou, ale na Kijusovo ubytování jsme se dostali objednaným UBERem. Celkem jsme cestou za Ondrou nacestovali přes 1967 km.

Jyvaskyla

U Ondry jsme se osprchovali, navoňali a vyrazili do velkého klubu REVOLUTION, kám nás Ondra pozval v rámci velké studentské akce, které tam jsou každou středu. Tam jsme se do pozdních večerních hodin bavili se studenty z Španělska, Itálie, Nizozemí, Rakouska, Švédska, Finska, ale i Česka. Ačkoli nám hudba, kterou DJ pouštěl nebyla tak blízká, tak jsme si celý večer užili. O tom mimo jiné vypovídá i jakési okno v časoprostoru, po kterém si pamatujeme jen to, že jsme v 6 ráno s dvěma španělskými studenty hledali v lese vlka. Po náročném ránu nastal den, ve kterém nám Kijus ukázal veškeré krásy Jyvaskyly a její největší kuriozity. Večer jsme zašli do sauny, kterou měl přímo na svém ubytování. Nutno podotknout, že tyto polosoukromé sauny jsou opravdu skvělé, ale zároveň také nebezpečné. Mohli jsme si totiž sami dolévat studenou vodu nebo dohazovat kousky ledu mezi uhlíky, takže po intenzivní vylití více než půlky kyblíku došlo k výraznému zvýšení teploty, ale také i vlhkosti. Každopádně jsme si vyzkoušeli i pár aromatických příměsí, které nám v sauně udělaly ještě lepší atmosféru.

Další den jsme si přes jednu aplikaci půjčili elektroauto, kterým jsme se následně vydali na celodenní výlet do národního parku. Ačkoli surová příroda ve Finsku skýtá především jehličnaté lesy, sníh, led, kamení a jezera, tak to mělo něco do sebe a krásy nedotčené přírody jsme si užili. Musíme vyzdvihnout to, že Finové si své přírody opravdu váží a zasahují do ní minimálně nebo dokonce vůbec. Jediná věc, která nás mrzela, byl fakt, že jsme nepotkali ani jednoho losa či soba. Nejspíše jsme narazili na jejich stopy, ale je samotné jsme neměli tu čest poznat. Velký respekt Romanovi za to, že dokázal s autem dojet těsně nad nejnižší povolenou procentáž baterie, která je předepsaná k jeho vrácení. Museli jsme sice vypnout topení, takže nám byla zima, a hudbu, takže nám bylo smutno, ale byli jsme rádi, že jsme nemuseli nikde shánět nějakou dobíjecí stanici.

Poslední den jsme se prošli po lesích, které skýtá okolí Ondrovy oblasti. Ukázal nám místní vojenskou základnu a lesoparky z ledu (ledoparky).

Cesta zpět

V první polovině soboty jsme z Jyvaskyly odjeli dálkovým autobusem do Helsinek, kde na nás čekalo další dobrodružství. Po  tom, co jsme si prošli většinu hlavního města včetně značného počtu postsovětských památek a prohlédli si obrovské ledoborce, které i z dálky připomínaly spíše gigantické budovy, jsme se vydali směrem lékárny a poté na večeři. Do lékárny proto, že Tomek chytil nějakou nepříjemnou rýmu a skoro nemohl dýchat, natož mluvit. Na večeři jsme se vydali do celkem nóbl restaurace, jejíž okolí velmi připomínalo Václavák z Prahy. V restauraci jsme si dali losí a sobí burgery s finským pivem. Abychom řekli pravdu, tak mně chutnal los i sob spíše jako jelen z velkochovu a Roman si byl téměř jistý, že to bylo hovězí. Když už jsme u toho přirovnání k Václaváku, tak jsme před odjezdem na letiště navštívili hospodu Praha ,kde jsme k našemu zklamání zjistili, že tam nebyl jediný Čech a nikdy s tou hospodou žádný Čech neměl nic společného. Po jednom velmi drahém pivě jsme se vydali na obrovské letiště kde létalo jedno letadlo za druhým. Ačkoli jsme na letiště dojeli až těsně před půlnocí, měli jsme dost času se vyspat ve Starbucksu, protože nám letadlo do Vídně letělo až v 11 hodin dopoledne. Právě ve Starbucksu jsme potkali mladého českého hokejistu, Adama Dvořáka z Plzně, který před pár dny podepsal třetí roční smlouvu v druhé nejvyšší hokejové lize. Prokecali jsme s ním 3 hodiny a poté jsme šli na pár hodin ulehnout, dokud nás nevzbudila slečna, která nám řekla, že se Starbucks otevírá. Řekla nám, že tam nemůžeme jen spát, tak jsme si koupili kafe a spali jsme dál, akorát v sedě.

Z Helsinek jsme letěli aerolinkou RyanAir do Vídně, kde jsme navštívili palác Belveder a příjemnou italskou restauraci, kde jsme si procvičili naši italštinu z Duolinga (mobilní aplikace na učení se nových jazyků). Z Vídně jsme zacílili dálkovým rakousko-polsko-českým vlakem do Ostravy. K našemu překvapení, že jsme po celou cestu tam i zpět za celých 6 dní neměli jedinou cestovatelskou špatnou zkušenost, jsme tady zažili utrpení. Utrpení v podobě, která znamenala administrační chybu na vlaku, který z Vídně odjel bez jednoho vagonu. I když se nejednalo o náš vagon s našimi místenkami, tak spousta hlasitých, nevrlých a velice nepříjemných českých žen ve středním věku, které přistoupily na první české zastávce, nám cestu znepříjemnily až až. Po návratu do Ostravy se naše cesty rozdělily a my jsme se vydali odpočívat domů před  pracovním pondělím. Cestou zpět jsme nacestovali 2043 km.

Velice děkujeme Ondrovi za skvělou pohostinnost a úžasné zážitky, které jsme tam s ním prožili!



Máte zájem o dřevěné šachy? Podívejte se na naši nabídku v šachovém obchodě. Nabízíme různé dřevěné šachové sety, které ocení každý šachový hráč. Navštivte nás a vyberte si šachy, které vám budou nejvíce vyhovovat.